Lukáš Přibyl

Vážení přítomní,

vítejte na dnešním udělení naší ceny. Vítáme Lukáše Přibyla a jeho blízké, rádi zde vidíme naše dosavadní laureáty i ostatní členy našeho spolku IRENE, vítáme naše kolegy zahraniční i hosty domácí a jmenovitě pak vítám pana a paní Lažanských, kterým vděčíme za přispění pro naši snahu.

Prix Irene udělujeme od roku 2003, a to za podporu míru mezi lidskými skupinami. Na našich laureátech si vážíme jejich schopnosti vystupovat jako nezávislí tvořiví občané, pojmenovat a řešit situace a věnovat vlastní úsilí pro porozumění mezi lidskými skupinami.

Letos si dovolíme cenu nabídnout Lukáši Přibylovi – díky němu si uvědomujeme mimo jiné i to, že lidské skupiny spolu jednají nejen v prostoru, ale i v čase.

V čase před námi existovali nesčetní minulí. A těm našim minulým se stalo něco strašného, a to nadvakrát: byli zavražděni – a potom byli zaoráni do polí, zasuti pod novostavby, zarostli v močále a pralese… jejich osud, jejich identita, jejich jméno mělo být zapomenuto.

Lukáš Přibyl se vydal k záchraně jejich minulého bytí. Vlastně tu celou množinu zapomenutých lidí hledal po celém světě, mnohé objevil, a dal jim hlas. Povědomí o těch zavražděných, jejich místo mezi lidmi takto zůstalo zachováno: díky těm, kdo přežili a kdo mluví v Lukášových filmech Zapomenuté transporty.

Současně tak Lukáš Přibyl oslovil generaci přítomnou a budoucí, protože hlas těch zavražděných, jejich vzkaz, směřuje z minulosti do budoucna. To nezapomenutí je na našich vytoužených budoucích: na nich je, aby porozuměli němému volání zavražděných a zastoupili je, svým vlastním jednáním. Aby tak těm zavražděným duším přinesli mír…

Ty čtyři Lukášovy filmy představují práci jako za celý vědecký ústav, za celý badatelský tým, a mnohému by to stačilo i jako obdivuhodné dílo celoživotní.

Nicméně – Lukáš Přibyl působil poté jako šéf Českého centra v Izraeli, a tam rovněž zanechal stopu výmluvnou: nad Jeruzalémem dal vztyčit rozhlednu, a to v podobě kaktusu sabra. Tento kaktus Izraelci vidí jako symbol své identity: zvenčí má ostny a uvnitř něco velice zdravého a dobrého k jídlu. A tak vyrobit takovou symbolickou věž v Čechách, přivézt odsud jakožto přátelský dar a poté rozsvítit nad Jeruzalémem – to je jako uznat samu podstatu toho národa a jeho schopnost poskytovat něco zdravého dobrého, totiž svítit v lidském prostoru…

Lukáš Přibyl je nadán všestrannými schopnostmi tvůrce a jeho tvořivost je druhu sociálního. Vyzná se v řemesle filmovém i v obratnostech potřebných při krocení byrokratických překážek. Lukášovy vzkazy mají potom podobu uměleckých děl a jejich stopa působí nad prostorem i skrze čas, klene se nad zapomenutím.

Blahopřeji Lukášovi k ceně a k tomu, co k té ceně vedlo.

Helena Klímová

18/10/2018